Zvedání nohou II


V předešlém článku o zvedání nohou jsem popisoval, jak si myslím, že se dá kůň naučit dobře stát a zvedat nohy. A zmínil jsem se taky o tom, že někteří koně jsou méně ochotní a používají na nás různé triky. Jaké to jsou a jak si s nimi poradit? Univerzální recept neexistuje, ale moje zkušenost je taková, že trpělivou a citlivou prací a zejména důsledností se dá každý problém zmírňovat a zmírňovat… až do úplného „zmírnění“.



Na začátku musím ovšem připomenout, že než začnete koni zvedat nohy, měl by umět stát. Všechny dále popsané koňské finty jsou únikové chování, kterým se kůň vyhýbá udělat to, co po něm chcete. Koně, kteří z jakéhokoliv důvodu nechtějí spolupracovat, si většinou najdou jiné únikové chování, jakmile je o jedno připravíte. Chození a ustupování všeho druhu je obvykle pro koně to nejjednodušší, takže na začátek je třeba, aby kůň uměl stát na místě a pokud se jakkoliv kamkoliv hne, abyste ho reverzním pohybem vrátili „na značky“. Takže pokud se sehnete k noze a kůň udělá dva kroky dopředu, je třeba ho dva kroky zacouvat. Určitě s ním nedělejte žádné kolečko. Pokud šel dopředu dvacet metrů, je třeba zacouvat dvacet metrů. Jinak se z vás stane pimprlík, kterého si kůň vodí donekonečna dokolečka dokola. Pochopitelně platí, že pokud před vámi kůň ustupuje do strany, je třeba ho vrátit ustupováním na opačnou stranu.

Základní koňská finta je stoupnout si právě na tu nohu, kterou chceme zvedat a třeba i nadzvednout tu druhou, aby dali najevo, že tu žádanou teď nutně potřebují ke stání.
U koně, který nemá zdravotní problémy, ať už fyzické nebo duševní, stačí postupovat úplně stejně, jako u každého jiného, tedy lehce se dotknout nohy, a navíc se o něj současně opřít ramenem tak, aby musel přenést váhu na druhou nohu. Jakmile to udělá, okamžitě s tlakem přestaneme, abychom dali najevo, že právě tohle jsme po něm chtěli. Okamžik počkáme, jestli náhodou nezvedne nohu sám, pak znovu lehce prsty poklepeme na nohu. Pokud nereaguje, chytneme nohu pod spěnkou a budeme se snažit si ji vzít. Pokud kůň nereaguje, nebo si dokonce znovu na žádanou nohu stoupá, tlačíme současně ramenem a snažíme se zvednout nohu. Při tom je potřeba pozorně sledovat reakci koně a odměnou za jeho snahu povolit tlak. Ramenem tlačit pouze do chvíle, kdy kůň zvedanou nohu zatěžuje. Za nohu pod spěnkou tahejte silou dokud nohu nepovolí. Rozdíl ve vyvíjeném tlaku (tahu) musí být naprosto zřetelný, aby kůň poznal, že zareagoval správně.
Někteří koně na tlak ramenem reagují protitlakem. Vzhledem k rozdílu vah je zřejmé, že nepomůže opřít se do koně více. V takovém případě dělám to, že se dál snažím rukou za spěnku zvednout nohu, dál přiměřeně tlačím ramenem, abych koně navedl k přenesení váhy na druhou nohu, navíc ale koně rytmicky dloubám například kloubem ukazováku do žeber, abych mu dal najevo, že zvýšení jeho protitlaku nebyla správná volba. Nenabádám ke zbytečnému násilí či surovosti!!! Opodstatněním toho, že koni působím nepříjemno, je právě ten zásadní váhový nepoměr.

Hodně koní si nechá zvednout nohu, ale nejsou ochotni ji držet dost dlouho na to, aby to stačilo například na strouhání kopyt. Nejčastějším projevem je v takovém případě vyškubávání nohy, lehání a houpání.

Vyškubávání
Vyškubávání nohou se mi daří řešit s většinou koní dohodou. Jde o to, že kůň vám nohu dá, ale jenom na chvilku. To je jeho podmínka. Já jsem ochoten ji občas pustit, ale nesmí jí vyškubnout. To je moje podmínka. No a uzavření dohody probíhá tak, že u takového koně sleduji i drobné pohyby, protože ty tomu vyškubnutí téměř vždycky předchází. Když cítím, že kůň chce nohu pustit, pustím mu ji. Vlastně mu to vyškubnutí neumožním. Pokud si jeho náznaku nevšimnu, nebo náznak nepřišel a kůň rovnou nohu vyškubává, snažím se ji „za každou cenu“ udržet (samozřejmě nikoliv za cenu ohrožení bezpečnosti kohokoliv). Pokud se to povede, tak počkám, až přestane zápasit, potom nohu pustím. Pokud se mu nohu vyškubnout podaří, okamžitě mu ji zvednu znovu, aby ani chvilku neměl dojem, že dosáhl svého (nebo abych ten dojem neměl alespoň já). Obvykle to už po několikátém pokusu vede k tomu, že před vyškubnutím kůň nohou mírně pohne, řekne si o to, abych mu ji pustil. Ještě párkrát říznu a nohu pustím. Spokojeni jsme oba, protože navzájem plníme svoje podmínky. A intervaly, kdy je třeba nohu pustit, se postupně prodlužují.

Lehání
Někteří koně projevují náklonnost tak otevřeně, že by si na vás samou láskou lehli.
Pokud si kůň na vás lehá, když se snažíte mu zvednout nohu nebo už ji má zvednutou, nepodpírejte ho. On neupadne, nanejvýš trochu poposkočí, ale zůstane stát. Když ho necháte si na vás lehnout, neodnaučíte ho to, ale pravděpodobně si bude časem lehat ještě víc. Musí vědět, že vlastní rovnováhu a váhu má na starost on.
Pokud si lehá než zvedne nohu, uhýbejte tak, abyste mu nebyli oporou. Zároveň po něm ale pořád chtějte to zvednutí nohy. Jakmile vám vyhoví, nohu mu pusťte a pochvalte ho. Na začátku chtějte opravdu málo.
Pokud si kůň na vás lehá postupně až při čištění nebo strouhání nohy, upozorněte ho nějakým jemným způsobem, že není něco v pořádku. Stačí hlasem, zavlněním vodítka, poklepáním prsty na mohu nebo jinde na tělo. Pokud se kůň neprobere, ustupujte tomu lehání, ale držte pořád tu zvednutou nohu. Až to překročí únosnou mez, nohu pusťte. Opět se nebojte, že kůň upadne a pokud ano, nestane se mu nic krom toho, že zjistí, že vy nejste jeho noha.

Houpání
Pokud standardně zvedá nohu bez houpání, ale houpe se, když ji držíte déle, najděte ten správný okamžik, kdy nohu pustit a houpání tak předejít. Postupně se doba, jak dlouho bude nohu držet, bude prodlužovat. Pokud se houpe od počátku, zvedejte nohu na tak krátkou dobu, aby se houpat ani nestihl. A až to půjde, zase interval prodlužujte.
Hlavně nikdy nespěchejte, postupujte opravdu pomalu!!!

Zdravotní potíže
Setkal jsem se s mnoha koňmi, kteří kopali, vyškubávali nohy a podobně, ale byli to koně jinak hodní, ochotní a vstřícní. Jejich problém nebyl nějaký psychický blok, ale zdravotní obtíž. Z nějakého důvodu je bolela druhá noha nebo záda nebo něco podobného. Může se jednat o zranění, o vadu postoje, která způsobuje bolesti zad, momentální únavu, kopytní absces, poranění šlachy nebo vazů… Příčin může být spousta a nemusí být na první pohled zřetelné. Bohužel lidé mají často tendenci říkat, že kůň si „najednou začal něco vymýšlet“ a neuvědomí si, že příčinou může být třeba i nové, ale ne zrovna dobře padnoucí sedlo.
Pokud tedy kůň začne najednou něco vymýšlet, hledejte skutečnou příčinu, pravděpodobně byste totiž svému koni křivdili.

„Zdravotní potíže“
Setkal jsem se ale také s koňmi, jejichž majitelé mi vyjmenovali spoustu podmínek a postupů, jak je třeba koně držet a podpírat, aby se nezhroutil, když mu budu zvedat nožičku. Vrcholem byla situace kolem jednoho koníka, jehož majitelka měla dokonce nakreslený plánek, podle kterého bylo potřeba ke zvednutí pravé přední nohy 6, ano šest lidí, kteří v přesně definovaných místech a směrech museli koně tahat a podpírat. Koník měl sice na levé přední téměř překlubní postoj, ale protože když jsem přijel poprvé, šest příslušných pomocníků sedělo v hospodě a vypadalo to na čekání, na které jsem neměl čas, navrhnul jsem majitelce, že zatím ostrouhám ostatní nohy. Když jsem došel k pravé přední, levá se mu skutečně podlomila, překloubila a koník spadl na zem. Na zemi ovšem zůstal ležet a vypadal nadmíru spokojeně. Ono i to spadnutí bylo poněkud teatrální. Tak jsem majitelku požádal, aby koně postavila, to nebyl problém, a zacouvala. To mu šlo taky dobře. Tak jsem mu při dalším zacouvání zvedl pravou přední nohu a přesvědčil jsem tak oba, že stačí přenést trochu váhu na zadek, a může zvedat nohu bez padání. Asi při čtvrtém strouhání už to ani nezkoušel a začal nohu sám podávat.
Tedy: je třeba být ke koni ohleduplný, ale taky je třeba, aby se kůň trochu snažil.




Kopání
Pokud váš kůň kope, máte problém. Nepodceňujte ho. Vyškubávání, houpání, lehání, to je odmítnutí spolupráce, je to spíše pasivní odpor. Kopání je ale odpor aktivní, je v tom minimálně hrozba, náznak agrese, v horším případě agrese přímá. Každý, kdo s takovým koněm zachází, musí být schopen rozeznat, jestli si s problémem dokáže poradit sám nebo se obrátí na někoho, kdo má se zacházením s takovými koňmi zkušenost. Protože tady jde o zdraví a život člověka i jeho koně. A nesprávný postup nejen, že je člověku nebezpečný, ale může vést ke zhoršení problému. Pokud si nejste jisti, že si s problémem poradíte sami, vyhledejte raději někoho, kdo už s tím má zkušenosti. Vždycky si nechte předem vysvětlit, co bude dotyčný s koněm dělat a nepřipusťte nic, co by mu jakkoliv ubližovalo. Koně, kteří kopou se bojí, řeší tak svoji špatnou zkušenost s lidmi. Vždy je dobré se zajímat o to, jak problém vznikl. Je možné, že kůň kopáním reaguje na nějaký konkrétní podnět nebo situaci, které je možné se jednouše vyhnout a řešení problému to ulehčí.
Na začátek je potřeba se s koněm skamarádit. Je potřeba přistupovat k němu s rozvahou, ale s důvěrou. Člověk musí být opatrný, ale nesmí se bát. Kůň, stejně jako jiná zvířata se nenechá ošálit tím, co si myslíme, ale vnímá velmi přesně, co cítíme. Pokud ke koni přistupuji se strachem, že mě kopne, on ten strach ucítí. Nebude příliš přemýšlet o tom, čeho se bojíme, ale bude vnímat, že někdo v jeho blízkosti má strach a bude sám ostražitý, bude se bát a pokud v jeho okolí jsme jen my, bude se bát nás. A pokud od nás nebude moct utéct, bude po nás kopat. Takže první podmínkou je překonání strachu. Ale skutečné překonání, protože pokud se budeme pokoušet ho jen schovat za sebevědomé chování, kůň to pozná. K takovému koni přistupuji klidně, mírně, jako by to bylo hříbátko, které nechci vyplašit. Přistupuji k němu s pocitem, jako bych mu říkal: neboj se, já tě pohladím a zase půjdu. Snažím se dát najevo, že ho mám rád a že mu věřím. Když se nebojím já, proč by se měl bát on, když je daleko větší.
U většiny koní je možné rozlišit, jestli kopou pro výstrahu, ale snaží se kopat jinam, než kde je člověk nebo jestli kopou s úmyslem se trefit. Postup, jak se k nohám dostat je v obou případech hodně podobný, ale ve druhém případě je potřeba postupovat obezřetněji, na větší vzdálenost.
Pro příklad uvedu, jak bych přibližně postupoval u koně, který „pouze“ kope zadníma nohama. Postupuji vždy od hlavy koně, ta je zdánlivě nejméně nebezpečná. Někteří koně, i když kopou se nechají hladit a drbat na hlavě, krku atd. Někteří ale naprosto odmítají jakékoliv důvěrnosti. To je potřeba respektovat. V takovém případě prostě přistoupím k přední noze a zvednu ji, očistím a položím. Obejdu koně a to samé udělám s druhou přední, aby začalo být zřejmé, že půjde o zvedání nohou a zároveň ukážu, že to bude krátké a nebude to ani trochu bolet. Když mi kůň dá obě přední nohy, stoupnu si čelem k jeho zadku, právě u jeho předních nohou a rukou mu pohladím záda. Udělám to tak, aby to netlačilo ani nelochtalo. Posunuji ruku směrem k zádi a budu sledovat, kdy přijde nějaká reakce. U citlivějších (vyplašenějších koní) přijde kopnutí už když mám ruku na vrcholu zádi nebo nad ocasem (výjimečně ale i v půli zad). Tady už je potřeba dobře odhadnout, kam až kůň dokáže kopnout, protože on to dokáže vždy o kousek dál (to platí i dopředu a dostrany), než bychom čekali, takže je potřeba se hodně natahovat. Pokud kůň vykopne, budu ho hladit nebo nechám ruku v tom místě, kde jsem ji měl, když vykopnul. Protože čekám, až se kůň uklidní a zjistí, že ho ta ruka nesežere, musím sám být klidný. Jediné, co by měl kůň ze mě cítit, je konejšivý klid. Jakmile kopání ustane, stáhnu ruku a pohladím ho kousek zpátky, tam, kde mu to nevadí. Pak zkusím dojít rukou kousek dál, než minule. Pokud znovu kopne, počkám, až přestane a pokračuji stejně. Pokud už nereaguje kopáním, budu posunovat ruku dále a jakmile si nechá sáhnout na stehno, jsme v jedné třetině. Tato fáze může trvat několik minut nebo také několik týdnů, záleží na poměru hloubky problému a našich schopnostech. Dále bych asi zkusil to samé na druhé straně. Tím zároveň zjistím, jestli kůň nereaguje na jedné straně výrazně citlivěji, což ukazuje na pravděpodobné zdravotní problémy.

Následující obrázky jsou ilustrační, nejedná se o kopavého koně.



Z bezpečného místa u předních nohou hladím koně směrem k zádi



a dále na nohu.

Když si kůň nechá sáhnout na zadek, na stehno, začnu ho hladit po noze směrem dolů. Ne prudce, ne váhavě, spíše jako by nic. Na začátek se pokusím dostat ke hleznu, pohladit ho a opět, pokud kůň nohou začne škubat, kopat, nechám jí ležet na noze, dokud nepřestane. Když jsem překonal hlezno, pohladím holeň. Většina koní na kopající noze nestojí, ale mají ji většinu času odlehčenou a nebo zvednutou. Takže jakmile se uklidní i holeň, lehce ji uchopím a pozvednu směrem dopředu k sobě. Pozor!!! I kopnutí zadní nohou dopředu může dost bolet. Pozor také na prsty; u natažené ruky jsou prsty první na ráně a kopnutí do prstů je hodně nepříjemné.



Když si kůň nechá sahat na celou nohu,



zvedám zadní nohu nejprve dopředu.

Zvednutí zadní nohy, byť dopředu, už je zvedání a mělo by mít to pravidlo, že nohu pokládám já, nikoliv kůň. Jakmile ji tedy položí na zem prudce, dupne, kopne nebo vyškubne, znovu ji nadzvednu a pomalu ji budu pokládat. Až se to povede, koně pohladím, pochválím a zkusím zase druhou stranu, nebo mu dám klid.
Když kůň zvedá obě zadní nohy dopředu, přichází na řadu poslední krok, který je ovšem poměrně náročný na morál – musíme nohu zvednout dozadu. Obvykle to dělám tak, že lehce zvedám nohy dopředu a pak najednou, ale klidně, s takto zvednutou nohou přejdu dozadu. Opřu si ji o nohu a vzápětí ji pustím, nebo spíše položím na zem. To stejné udělám s druhou nohou a pak se pokusím jí udržet chvilku déle….



Když si kůň nechá zvednout nohu pod sebe a uvolní ji,



teprve potom natáhnu nohu dozadu.

Nejtěžší na tom všem není nějaká technika; výše uvedený návod je vlastně velmi jednoduchý. Těžké na tom je ovládat emoce, důvěřovat, být trpělivý a přitom ostražitý. Znovu zdůrazňuji, že naše bezpečnost je na prvním místě. Ale zároveň je potřeba si uvědomit, že když nebudeme důvěřovat našemu koni, nemůže důvěřovat on nám. Než začnete s takovým koněm zkoušet cokoliv kolem jeho nohou, zkuste se s ním napřed skamarádit. Choďte s ním na procházky (pěšky!), buďte s ním více jen tak v ohradě. Zdravému chování koně zásadně napomáhá zdravé prostředí. A zdravé prostředí pro koně je 24 hodin denně, celoročně venku na pastvině s dalšími koňmi.
Pro ilustraci přidám do sekce FOTO galerii s názvem Zvedání nohou II, kde jsou nějaké obrázky z prvního setkání s klisnou, která sice už měla hříbě, ale ještě nikdy jí nikdo nezvedl zadní nohy.


Přeji vám hodně úspěchů při bezproblémovém zvedání koňských nohou.