Nepouštějte koně ven III

Všichni uvědomělí sportovci vědí, že kromě tréninku je pro zdraví a dobrou kondici potřeba spousta doplňkových aktivit, protože kombinace tréninkové zátěže a úplné nečinnosti je kontraproduktivní a vede ke zraněním. Proto se nelze domnívat, že třeba i každodenní mnohakilometrová vyjížďka může kompenzovat to, že kůň pak stojí celou noc ve stáji. Celý organismus, a pohybový aparát zejména, potřebuje ke zdravému fungování spíše kontinuální než nárazovou zátěž. Častým omylem bývá srovnávání koní a lidí z hlediska odpočinku. Mnoho majitelů koní se domnívá, že právě v noci ve stáji si kůň odpočine. Kůň na pastvině ale ve skutečnosti odpočívá většinu dne, protože postávání, popocházení a popásání se, je pro něj odpočinek, to není žádná práce. Stání, ale i ležení ve stáji je pro něj stres, způsobený nemožností se volně pohybovat a veliká nuda, protože je v naprosto nepřirozeném prostředí, které mu neumožňuje prakticky žádnou přirozenou aktivitu. A jak jsem uvedl výše, je ověřený fakt, že koně jsou přirozeně aktivní i v noci. Zdánlivým potvrzením teorie o nočním odpočinku ve stáji je chování koně na jízdárně. Kůň, který byl celou noc ve stáji, je na jízdárně „odpočatý, živější“, než kůň, který byl na pastvině, a který působí unaveným dojmem. Skutečnost je ovšem taková, že kůň z pastviny je klidný, vyrovnaný a chová se normálně, zatím co kůň z boxu vykazuje známky psychózy. Podobně jako příslovečný pes, utržený ze řetězu si kompenzuje předchozí nedostatek pohybu zvýšenou aktivitou, reaguje přehnaně. Že to může vyhovovat některým jezdcům je zřejmé, stejně tak je ovšem jasné, že koním to škodí.

Stres je dalším významným prvkem, který negativně působí na koně a který je ustájením v podstatě automaticky způsobován. Jednotlivými faktory, které stres vyvolávají, jsou například omezení pohybu, znemožnění sociálního chování, nevhodné umístění jednotlivých koní, nemožnost konání přirozených aktivit, čili nuda, nedostatek potravy, nedostatek světla a další.

Jaké má nedostatek pohybu fyziologické důsledky jsem popisoval výše, dalším hlediskem je dopad na psychiku koně, neboť pohyb je také mentální potřebou a možnost úniku základní podmínkou bezpečí. Pro koně je bezpečné, a tudíž příjemné, takové místo, odkud je rozhled na všechny strany a stejná i možnost útěku. Stejně tak je pro koně úplně zásadní možnost praktikovat sociální chování. Stádový pud je u koně mimořádně silný a rozdělením koní do boxů je z velké většiny omezen. Koni totiž nestačí, že ostatní koně vidí (vidění přes mříže je navíc podstatně omezené), protože sociální chování znamená, že se s jednotlivými členy stáda okusuje, odhání, hraje si, nebo prostě stojí vedle sebe. Anebo naopak od sebe, protože jsou jedinci, kteří by si vedle sebe nikdy dobrovolně nestoupli. V každé skupině koní je jasná hierarchie. To, že je lidé umístí každý den na dlouhou dobu vedle sebe, je minimálně pro jednoho z nich stresující. Koně ve stáji dlouhé hodiny nemohou praktikovat žádné aktivity, které jsou pro ně přirozené. Nemohou se pást, nemohou chodit, běhat, nemohou si spolu hrát, okusovat se, nemohou prostě nic. Nemožnost přirozeného chování a zároveň absence jakékoliv náhradní aktivity způsobuje stresující nudu, kterou mnoho koní velmi špatně snáší. Častým důsledkem bývají poruchy chování, takzvané stájové zlozvyky, agresivita, nepřiměřená lekavost atd. Téměř každý chovatel, který přemístil svoje koně z ustájení na pastviny, zaznamenal podstatnou změnu v chování koně. Nutno dodat, že se vždy jedná o změnu k lepšímu, což je výhodné nejen pro koně, ale i pro chovatele, jezdce. Koně, kteří žijí v přirozenějším prostředí, jsou klidnější, soustředěnější, vnímavější, ochotnější, mají lepší a jistější pohyb.

Dalším problémem obzvláště některých ustájení je světlo, respektive jeho nedostatek. Stejně jako většina savců, i kůň potřebuje přirozené denní světlo. Délkou světelného dne se řídí výměna srsti, počátek sezóny říje, denní světlo je nezbytné pro tvorbu serotoninu, významného neurotransmiteru (přenašeč nervových vzruchů). Jeho nedostatek může způsobovat deprese, maniodepresivní psychózu, schizofrenii, poruchy sexuálního chování, agresivitu, poruchy příjmu potravy. Má silný vliv na svalový tonus hladkého svalstva a tedy silný potenciál ke vzniku střevních kolikových onemocnění.
V souvislosti s nemocemi trávicího traktu koní je potřeba říci, že není náhoda, že koně, kteří tráví část, nebo celý den ve stájích, trpí těmito obtížemi mnohem častěji. Na vině jsou zejména stres a nevhodnost prostředí a nevhodný způsob krmení. Trávicí ústrojí koně je přizpůsobeno jeho přirozenému způsobu života, jehož neoddělitelnou součástí je v podstatě kontinuální přijímání potravy v malém množství. Pro koně je přirozené a tudíž i zdravé, že se denně 12 až 17 hodin pase. Naproti tomu kůň krmený ve stáji, obvykle 2x denně, stráví přijímáním potravy 30 minut až 4 hodiny. Rozdíl v délce konzumace potravy je podstatný z několika důvodů. Pasení se, je vzhledem k jeho přirozené denní době trvání nejpřirozenější aktivita koně, a tudíž nejlepší způsob, jak se vyhnout nudě a stresu. Stres je hlavní příčinou žaludečních vředů. Ano, u koní také. Dávkový příjem krmiva, oproti kontinuálnímu, neúměrně zatěžuje žaludek pokaždé, když kůň zhltne svojí krmnou dávku (předchozí několikahodinová absence krmiva ho motivuje k překotné kontumaci, nebude si tedy seno, jádro nebo granule šetřit, aby mu vydrželo do dalšího krmení). Jistě každý zná ten pocit, když se vyhladovělý nacpal. To, že je to nepříjemné, není nic proti tomu, jak je to nezdravé pro býložravce. Dlouhá pauza mezi krmením navíc ve střevech způsobuje, vlivem absence trávené potravy, přemnožování bakterií střevní mikroflóry. Přemnožené bakterie následně hynou, čímž vznikají ve střevech nebezpečné toxiny. Poté, když mají střeva trávit další náhlou krmnou dávku, není zajištěno správné a vyrovnané množství těchto bakterií a dochází k nedokonalému nebo nesprávnému trávení v příslušné části traktu. Následkem všech těchto procesů může docházet, i pravidelně, ke zvýšené a/nebo změněné tvorbě plynů, což dále vede k reflexivním křečím, poruchám prokrvení střev a dalším jevům, jejichž obvyklá diagnóza, je kolika. Plynová, zácpová, torzní, křečová,… vždy ovšem nesmírně bolestivá, potenciálně smrtelná a většinou úplně zbytečná.
Další, nikoliv nepodstatnou, okolností rozdílu mezi krmením a pasením je, že kůň je selektivní býložravec, a to nejen ve vztahu k druhu, ale i vegetační fázi rostlin. Je prokázáno, že koně spásají z 85-90% trávy, zbytek pak ostatní byliny a výhonky keřů a stromů. V zimním období se podíl okusu dřevin zvyšuje o 5-10%, v souvislosti se změnou nutričních hodnot travních porostů. Netravní byliny koně, ještě více než trávy, spásají právě podle jejich vegetační fáze a/nebo podle momentální potřeby určitých látek. Koně, kteří jsou na pastvinách trvale, umí rostliny selektovat správně. Naproti tomu koně, kteří byli odpoledne zavřeni s omezenou dávkou sena, druhý den po vypuštění na pastvu spasou cokoliv a jsou proto mnohem více náchylní ke schvácení nebo otravě z konzumace nevhodných rostlin nebo plodů.

Naprosto neuvěřitelným fenoménem, spojeným s ustájením koní, je RAO, dříve COPD, lidově dušnost koní. Jedná se o onemocnění dolních cest dýchacích, označované jako hypersenzitivita bronchiální sliznice na specifické alergeny. Příčiny, důsledky i řešení tohoto onemocnění jsou známy už přibližně od 17. století, v roce 1971 Dr. H. Sasse zavedl pojem COPD (chronická obstrukční choroba plicní). Velmi zjednodušeně, jedná se o poškození sliznice průdušinek, tedy přívodu vzduchu do plicních sklípků, které je způsobeno zejména poleptáním sliznice vdechovaným čpavkem. Toto poškození sliznice způsobuje sníženou hybnost řasinek epitelu průdušinek, které zajišťují transport hlenu z průdušinek. Působení stájových alergenů, kterými jsou čpavek, sirovodík, spory plísní, trus a fragmenty roztočů, bakterie, proteiny živočišného původu a anorganické prachové částice pak způsobují opakující se záněty dolních cest dýchacích. Podstatná skutečnost je, že změny na sliznici průdušinek jsou nevratné, a nezřídka se projevují i delší dobu po expozici patogeny. To znamená, že když byl váš kůň zavírán jednu zimu na noc do boxu, mohou se první obtíže objevit o několik měsíců nebo i let později.
Neuvěřitelné se mi na celé věci zdá především to, že všichni veterinární lékaři a všichni absolventi chovatelských studijních oborů vědí, že stájové prostředí tohle způsobuje, ale nikdo neřekne nahlas, že držet koně ve stáji je špatně, že to poškozuje jeho zdraví. Za neuvěřitelné považuji, že když si majitel dušného koně zavolá veterináře, tak ten napřed nasadí antibiotika, potom kortikosteroidy a bronchodilatacia, případně sekretolytika a mukolytika, a teprve když majitel utratí několik tisíc korun a po roce léčení se kůň pořád trápí dusivým kašlem, poradí veterinář, aby dal majitel koně někam na pastviny. Pokud to majitel udělá a do své stáje si pořídí koně nového, veterinář mu neřekne, že je vysoká pravděpodobnost, že jeho nový kůň bude časem také dušný, neboli že i jemu stájové prostředí úplně zničí život. Protože mít koně ve stáji je přeci normální…. Veterinární kapacity publikují obsáhlé studie o COPD a o tom, proč se tomu má správně říkat RAO, jak je nejlépe diagnostikovat a jaké jsou zkušenosti a výsledky se kterou medikací. O prevenci, tedy o tom, že koně by do stájí neměli vůbec přijít, se ovšem vůbec nezmiňují, v lepším případě doporučují „sanaci prostředí“, jako součást terapeutických opatření.

Posledním faktorem, který podle mého názoru při ustájení koní hraje výrazně negativní úlohu, je, paradoxně hlavně v zimním období, teplota. Koně jsou teplokrevná zvířata, která jsou velmi dobře vybavena k regulaci tělesné teploty ve všech obydlených klimatických oblastech. Zejména u nás, v mírném pásu, není žádný důvod se domnívat, že by zimní teploty měly koni dělat nějaké potíže, a že bychom tedy měli koně zavírat do teplých pelíšků. Koně si přirozeně regulují teplotu zejména pomocí srsti a pomocí regulace krevního oběhu. Termoregulační funkce srsti spočívá jednak v její sezónní výměně, kdy zimní srst se od letní liší hustou podsadou a dlouhými chlupy, které zvyšují tloušťku izolační vrstvy a zároveň dobře odvádí vodu z deště nebo sněhu, aby spodní vrstva srsti vždy zůstala suchá. Další funkcí srsti je její schopnost okamžité regulace teploty prostřednictvím piloerekce, tedy postavením nebo položením jednotlivých chlupů srsti. Postavením chlupů totiž dochází k výraznému zvýšení izolační vrstvy a tedy k lepšímu uchování tepla, položením naopak srst umožní odvádět lépe teplo a zabránit přehřátí. Úloha krevního oběhu v termoregulaci spočívá v tom, že se realizuje více v těle, nebo naopak blíže povrchu těla. Sami na sobě můžeme pozorovat, že když je nám horko, žíly na povrchu těla jsou „naběhlé“. Tím, že tělo převede proudění krve k povrchu těla, umožní ochlazování krve a tím i celého těla. Pokud je teplota okolí naopak nízká, tělo si teplotu uchovává právě tím, že krevní oběh realizuje více uvnitř těla. K tomu, aby kůň mohl s teplem dobře hospodařit, je tedy vybaven velmi dobře. Aby kůň teplo získal, potřebuje pouze dostatek objemového krmiva, jehož trávením si kůň teplo vytváří.

Umístění koně do stáje může zdánlivě koni ulehčit jeho termoregulační úlohu. To by snad byla pravda, pokud by z té stáje celou zimu nevystrčil nozdru. Jakmile ovšem koně pustíme přes den do výběhu, nebo na něm dokonce jezdíme, způsobíme koni teplotní šok, se kterým se kůň neumí přirozeně vyrovnat. Teplota ve stáji se totiž běžně pohybuje kolem 5-10°C, ale venku může být -10, -15°C, tedy klidně o 25°C méně! Taková změna teploty během jedné vteřiny je pro koně mnohem náročnější, než celodenní pobyt v těch -15°C. Pokud se v červenci ochladí na 15°C, většina lidí si vezme svetr a pokud fouká vítr, myslíme si na čepici a rukavice. Když se v lednu teplota vyšplhá na 12°C, libujeme si, jaká je to paráda, chodit uprostřed zimy v tričku. A ještě daleko lépe, než člověk, si na postupnou, sezónní, změnu teploty zvykne kůň. Bez problémů zvládá i změny o desítky stupňů během dne, obzvlášť pokud si na posun teploty a její výkyvy zvyká postupně od léta a stává se tak otužilým. Změna o dvacet stupňů, způsobená opuštěním stáje, je ale něco, na co se kůň připravit nedokáže, a určité partie těla a také dýchací cesty tak opakovaně trpí teplotním šokem a lokálním podchlazením. Nakonec zkuste si v zimě, hned po opuštění bytu zaběhnout jeden kilometr, a uvidíte sami, jak se koni v tom mraze dýchá a jak promrzá povrch těla, když není zakrytý. Ne, nemyslím tím, že by se měl kůň na vyjížďku celý zabalit. Myslím tím samozřejmě, že by měl být celodenně (24 hodin) a celoročně venku. Potíže s pocením koně se zimní srstí se dají překonat vykrokováním odsedlaného koně s odpocovací dekou.

Pobyt koně ve stájích má mnoho chovatelů spojeno s pohodlím koně. Domnívají se, že koně se tam těší a že je jim tam lépe. Obzvláště v případě nepříznivého počasí je těžké si představit, že koni bude lépe venku. Podstatné je si ale uvědomit, že ne všechno, co je příjemné, nebo pohodlné, je také zdravé. V dnešní době jsme svědky a často i adresáty osvětových kampaní, které nás přesvědčují, že právě pohodlí a dostatek je jedním z činitelů, které způsobují mnoho civilizačních chorob a zdravotních komplikací. Děti, které si sedí pohodlně u televize, jsou obézní, neumí běhat, lézt po stromech, mají zborcenou páteř, častější zlomeniny a ve třiceti infarkty. Lidé, kteří trpí dostatkem, trpí nezřídka také nadváhou, problémy s klouby, ischemickými a kardiovaskulárními chorobami a vysokým krevním tlakem. Spoustu dnešních nemocí naši předkové neznali, protože žili díky menšímu dostatku střídmě, pracovali méně intenzivně, ale soustavně, byli otužilí a odolní. A s koňmi je to stejné.

Na to, že jsem koně ve stáji nikdy neměl, jsem toho o ustájení napsal už celkem dost. V dalším článku se pokusím popsat, jak mít koně venku, aby to nebylo horší než ve stáji.

J.P., 3.10.2014