Utratit nebo léčit?


Jeden z mých koní je plnokrevná klisna Cash Lady. Ačkoliv by to mohl být příspěvek i do sekce Ochrana zvířat, přečtěte si, jak jsem \\\\\\\"levně\\\\\\\" ke kobyle přišel... J.P., 9.1.2014



UTRATIT NEBO LÉČIT?


Volně upravený článek pro časopis Já mám koně z roku 2004.

Jednoho dne mi jedna známá poslala SMS, že asi nebudu chtít, ale že někdo prodává čtyřletou klisnu A1/1 z dostihů za 5 000 korun, že je hrozně hodná a klidná, jenom má něco s nohou. Po několika telefonátech jsem se dověděl, co se jí vlastně stalo: byla převezena kamsi na připuštění, kde se jí povedlo v noci prokopnout hrazení boxu. Noha zůstala mezi prkny a snaha vyprostit se způsobila odřeniny až na kost mezi spěnkou a hleznem po obou stranách levé zadní nohy. Ránu prý léčili, ale jen občas a začalo bujet „divoké maso“. Prý je to dost „síla“, ale dá se to léčit, sice zdlouhavě, ale dá…
Po dvoudenním váhání, kdy jsem přemlouval našeho veterináře a hlavně sám sebe, že se to zvládne, jsem se vypravil podívat se na kobylu osobně. Říkám podívat, ale je fakt, že jsem s sebou vezl připravenou kupní smlouvu. Mezi tím se mi ještě podařilo zjistit, že se jedná o CASH LADY (GER) po MONSAGEM (USA) z CORALIE (FR).

Přijel jsem na statek, kde byla ustájená a našel ji ve výběhu… vyhublou, špinavou – byla to fakt hrůza. Prototyp týraného koně. Zranila se 12.2.2004 a od té doby jí nechali stát v jakémsi chlívku, ani ve stáji s koňmi nebyla. Ven prý moc nechodila, krmili jí málo. Důvod pozoruhodný- aby nedostala koliku, když neběhá!!!



...no nekupte to....

Rozhodování bylo těžké, ale rychlé. Těžké proto, že jsem si uvědomoval, že to nemusí dopadnout vůbec dobře (ačkoliv jsem to nahlas nikdy nepřipustil), ale věděl jsem, že tady jí čeká ještě pár měsíců krutého trápení a pak asi jatka. Kupní smlouva byla podepsaná na místě.

27.5.2004 jsem si mojí „KEŠU“ přivezl domů. Druhý den přijel MVDr. Dvořák a domluvili jsme na příští týden operaci, resp. ořezání narostlé hypergranulační tkáně. Během víkendu se v ráně a jejím okolí vylíhly desítky červů a tak termín operace byl posunut na 3.6.04. Doktor v narkóze ořezal nohu a narazil při tom na vnitřní straně na něco, co se později rentgenem ukázalo jako asi 3 cm dlouhá pakost vyrůstající v místě rány kolmo na hlezenní kost. Po této „amputaci“ nastala ještě zajímavě strávená noc, zastavovali jsme totiž opravdu vydatné krvácení. Jako jediný dostatečně tlakový obvaz se nakonec ukázal upevňovací autopopruh, utažený skutečně silou vší.

Veterinář mě upozornil, že bude zapotřebí ohromné množství obvazů, protože ránu bude potřeba několik měsíců převazovat zhruba obden. Začal jsem proto usilovně obvolávat sklady CO, nemocnic a nevynechal jsem ani armádu. Podařilo se mi sehnat asi 700 vyřazených armádních i civilních hotových obvazů, širokých obinadel se dvěma polštářky a vojenských kapesních obvazů (ty jsou nejlepší).



Vývoj během 11ti měsíců


Hlavní problém léčení spočíval v odstranění hypergranulační tkáně, jejíž vývoj byl zásadně zanedbán. Tehdy dostupné prostředky se na zranění tohoto rozsahu neukazovaly jako účinné. V té době mě kamarádka upozornila na časopis „ Já mám koně…“, ve kterém autor popisoval léčbu hypergranulační tkáně pomocí suchého hypermanganu. Časopis jsem si koupil, článek přečetl asi 16x a pak volal do redakce. Po dlouhém rozhovoru, kdy mě zajímaly všechny podrobnosti při léčení klisny Aichy, jsem ještě ten den koupil v lékárně první půlkilovku hypermanganu a večer při převazování jsem metodu poprvé aplikoval. Výsledky byly skutečně vynikající a jsou vidět na fotkách ve fotogalerii. Kromě hypermanganu jsem aplikoval nespočet více či méně účinných hojivých mastí, především na okolí rány, respektive na dorůstající kůži na jejím okraji. Od známých a z botanické zahrady jsem také získal značné množství rostlin aloe vera, jejíž rozříznuté listy jsem přikládal přímo.





V době, kdy jsem Cash Lady koupil, byla její kondice spíše „reklamou na hlad“, než ukázkou koně z renomované dostihové stáje, o celkovém zanedbání včetně srsti a kopyt ani nemluvě. Po psychické stránce byla koněm jednoznačně velmi vyčerpaným. Kdo ji zná dnes, si těžko představí, jak laxní a „prázdná“ tehdy byla. Z fotografií je vidět, že sice nepříliš rychle, ale přece jen, spolu se stavem zranění se zlepšovala i její celková kondice. Od chvíle, kdy jsem si ji přivezl, byla nepřetržitě na pastvině. Celodenně, celonočně, celoročně. Vím, že mnozí si myslí a tvrdí, že s takovým zraněním kůň má být v boxu atd., ale já vím, že pobyt na pastvině, přítomnost ve stádě a možnost a volnost pohybu k jejímu uzdravení významně dopomohly. Během srpna, tedy přibližně po dvou měsících jsem s Kešu začal chodit na procházky, později jsem ji bral na vyjížďky ze sedla druhého koně



Po půl roce....



...a po roce.

Po třech měsících od začátku léčení se rány na obou stranách zmenšily přibližně o třetinu a rychlost hojení se začala zpomalovat. Druhá třetina trvala přibližně půl roku a dohojení do současného stavu trvalo celkem rok a půl. Kešu celý rok a půl svého léčení byla obdivuhodně trpělivá a úžasně spolupracovala, ačkoliv to hlavně pro ni bylo období velmi těžké. Každodenní převazování, škrábání, ořezávání, zasypávání bylo hlavně zpočátku bolestivé a nepříjemné pro ni a někdy i velký adrenalin pro mne. Přeci jen zadní noha je zadní noha a veškeré její ošetřování jsem dělal téměř výhradně sám.


V současné době je zevní rána úplně dohojená a zbyla o ní jen výrazná jizva na obou stranách hlezenní kosti nad spěnkou a mírné zbytnění v této oblasti. Poškození okostice hlezenní kosti mělo za následek vznik výrůstků, osteofitů, které částečně zasahují až do oblasti spěnkového kloubu, jehož hybnost je přibližně o 20% zmenšena. Situace následující bezprostředně po zranění měla za následek, že klisna několik měsíců levou zadní nohu téměř vůbec nepoužívala, v důsledku čehož došlo jednak k přetížení pravé zadní nohy a k výrazné deformaci kopyta, které nebylo řádně upravováno. Dále pak k poměrně významné změně postoje, kterou se již nepodařilo ani přes úsilí několika fyzioterapeutů odstranit. Cash Lady je sice poněkud křivá, ale při vhodném zacházení a uvážlivém využívání jí to nezpůsobuje žádné obtíže.



Kešule se svým synkem...

Co dodat?... Někdo koupil koně na dostihy. Když se zranil, vyhnul se odpovědnosti a díky jeho bezohlednosti se z toho koně stala politováníhodná troska. A také zdánlivě neřešitelný případ. Jediné co ten kůň ale skutečně potřeboval, byl chirurgický zákrok v hodnotě 3.500,- Kč, trocha podnikavosti při shánění vyřazeného obvazového materiálu a péče, trvající půl až hodinu denně, po půl roce obden a časem stále méně. Pokud by se s léčením nečekalo půl roku, vše by samozřejmě bylo snazší. Je to mnoho za to, že kůň má být připraven člověku vydělávat peníze na dostizích? O kolika takových se nikdo nedozví?




Jako důkaz, že Cash Lady je skutečně v pořádku jsme v roce 2006 úspěšně absolvovali distanční dostih v Zelčíně, KP 27 km. V roce 2009 pak bez obtíží absolvovala více než dvousetkilometrový vandr. Posledních osm let je Kešu využívána jako rekreační kůň, vyjížďky 10 až 30 kilometrů zvládá příslovečnou levou zadní. V roce 2011 byla uchovněna jako ČT a v roce 2012 porodila zdravého silného hřebečka po Bentley Kletečkovi. Je vůdčí klisnou a žije spokojený život ve stádě na pastvinách.